Papež František
16.3.2013 - 11.1.2014
První pozdrav a požehnání
Biskupem Říma se stal argentinský kardinál Bergoglio
Vatikán. Byl zvolen 266. papež, argentinský kardinál Jorge Maria Bergoglio, který přijal jméno František.
Těsně po 20 hodině oznámil kardinál protodiakon:
„Oznamuji vám velkou radost: máme papeže!
Nejdůstojnější eminence pan Jorge Mario, kardinál svaté církve římské Bergoglio, který přijal jméno František.
Oznámení kardinála Jean Louis Taurana vyvolalo vlnu nadšení mezi asi 100 tisíci lidmi přítomnými na náměstí sv. Petra a na ulici via della Conciliazione.
Ve 20.22 Svatý otec František vystoupil do lodžie Vatikánské baziliky a pozdravil zcela zaplněné Svatopetrské náměstí:
„Dobrý večer, bratři a sestry,
Víte, že povinností konkláve bylo dát Římu nového biskupa. Vypadá to, že mí bratři kardinálové si pro něj došli téměř na kraj světa, ale teď jsme tady. Děkuji za vaše přijetí – římská diecéze přijímá svého biskupa. Děkuji.
Především bych se chtěl pomodlit za našeho emeritního biskupa, Benedikta XVI. Modleme se za něj všichni společně, aby mu Pán žehnal a Panna Maria jej ochraňovala.
(Následovala společná modlitba všech přítomných)
Otče náš...
Zdrávas Maria...
Sláva Otci...
A nyní – biskup a lid – zahajme tuto pouť. Pouť římské církve, která v lásce předsedá všem církvím, pouť bratrství, lásky a vzájemné důvěry. Stále se za sebe modleme, jeden za druhého. Modleme se za celý svět, aby v něm vládlo silné bratrství. Přeji vám, aby tato pouť církve, kterou dnes začínáme a pouť všech, kteří mi budou pomáhat – můj kardinál vikář, který je zde přítomen – přinášel plody v evangelizaci tohoto natolik krásného města. Nyní bych vám chtěl dát požehnání, avšak ještě předtím vás požádám o jednu laskavost. Předtím, než biskup požehná lidu, vás prosím, abyste se vy modlili k Pánu, aby mi požehnal. Modlitba lidu, který prosí o požehnání pro svého biskupa. Useberme se v tichosti v této vaší modlitbě – nade mnou.“
Kardinál protodiákon poté ohlásil požehnání a udělení plnomocných odpustků.
„Nyní požehnám vám a celému světu, všem mužům a ženám dobré vůle.“
„Bratři a sestry, než odejdu, mnohokrát vám děkuji za přijetí. Modlete se za mne a brzy na viděnou! Brzy se setkáme – zítra se chci jít modlit k Panně Marii, aby ochraňovala celý Řím. Dobrou noc a hezky si odpočiňte!“
Končil svou první promluvu papež František.
Životopis papeže Františka
Vatikán. Kardinál Jorge Mario Bergoglio S.I., arcibiskup Buenos Aires (Argentina), ordinář pro věřící východního obřadu v Argentině, kteří nemají vlastního ordináře. Narodil se 17. prosince 1936 v piemontské rodině otci Mariovi, zaměstnanci železnic a matce Regině Sivori v domácnosti, kteří měli celkem pět dětí. Vystudoval střední chemicko-technologickou školu, ale potom zvolil kněžství a vstoupil do semináře ve Villa Devoto. 11. března 1958 vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova, vykonal humanistická studia v Chile a roku 1963 zpět v Buenos Aires dosáhl magisterského stupně ve filosofii na Filosofické fakultě koleje „San Jose“ v San Miguel.
Mezi lety 1964 a 1965 působil jako učitel literatury a psychologie v koleji Neposkvrněné ze Santa Fe a roku 1966 učil tytéž matérie v koleji Salvátor v Buenos Aires. Od roku 1967 do roku 1970 studoval teologii na Teologické fakultě v koleji „San Jose“ v San Miguel, kterou úspěšně absolvoval. 13. prosince 1969 byl vysvěcen na kněze. V letech 1970-71 vykonal tzv. třetí probaci (závěrečnou etapu jezuitské formace) v Alcalá de Henares (Španělsko) a 22. dubna 1973 složil definitivní řeholní sliby. Byl novicmistrem ve Villa Barilari, San Miguel (1972-1973), vyučoval na Teologické fakultě, byl konzultorem provincie a rektorem koleje. 31. července 1973 byl na šest let jmenován provinciálem Argentinské jezuitské provincie. Mezi lety 1980 a 1986 byl rektorem koleje a Filosofické a Teologické fakulty tamtéž a zároveň farářem ve farnosti sv. Josefa v diecézi San Miguel. V březnu 1986 odešel do Německa, kde dokončil doktorská studia, a představení jej určili do koleje Salvátor, odkud přešel do jezuitského kostela v městě Cordoba jako zpovědník a spirituál.
20. května 1992 jej Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem v Auca a pomocným biskupem v Buenos Aires. 27. června téhož roku přijal v katedrále v Buenos Aires biskupské svěcení z rukou kardinála Antonia Quarracino, apoštolského nuncia, mons. Baldo Calabreseho, a biskupa z Mercedes-Luján, mons. Emilia Ogñénovich.
3. června 1997 byl jmenován arcibiskupem koadjutorem v Buenos Aires a 28. února 1998 po smrti kardinála Quarracino se stává arcibiskupem hlavního města a tak také primasem Argentiny. Od 6. listopadu téhož roku je také ordinářem pro věřící východního ritu, kteří nemají vlastního ordináře.
Jan Pavel II. jej jmenoval kardinálem na konzistoři 21. února 2001 s titulárním kostelem sv. Roberta Bellarmina.
Jako kardinál byl generálním relátorem 10. generálního zasedání biskupského synodu v říjnu 2001. Účastnil se konkláve 18. a 19. dubna 2005. Byl také členem posynodální rady XI. generálního shromáždění biskupské synody ve dnech 2.-23. října 2005. Působil ve vatikánských Kongregacích pro bohoslužbu, klérus a instituty zasvěceného života; dále Papežské radě pro rodinu, Papežské komisi pro Latinskou Ameriku.
V církvi v Argentině byl velkým kancléřem Katolické argentinské univerzity, předsedou biskupské komise pro Papežskou univerzitu v Argentině; moderátorem národního církevního soudu druhé instance a moderátorem interdiecézního soudu v Buenos Aires. Od listopadu 2005 do listopadu 2011 byl předsedou biskupské konference Argentiny.
Je autorem následujících knih:
Meditaciones para religiosos – 1982
Reflexiones sobre la vida apostólica – 1986
Reflexiones de esperanza – 1992
Diálogos entrée Juan Pablo y Fidel Castro – 1998
Educar: exigencia y pasión – 2003
Ponerse la patria al hombro – 2004
La nación por construir – 2005
Corrupción y peccado – 2006
Sobre la acusación de si mismo – 2006
El verdadero poder es el servicio - 2007
Nepodléhejme pesimismu, ale mějme jistotu ve vanutí Ducha
Promluva papeže Františka ke kardinálskému sboru
Bratři kardinálové,
toto období konkláve bylo velice významné nejenom pro kardinálské kolegium, nýbrž také pro všechny věřící. V těchto dnech jsme téměř svými smysly zakoušeli lásku a soudržnost univerzální církve a také pozornost mnoha lidí, kteří – ač naši víru nesdílejí – s úctou a obdivem pohlížejí na církev a Svatý stolec. Z každého cípu země stoupala vroucí a sborová modlitba křesťanského lidu za nového papeže. Mé první setkání se zástupem, tísnícím se na náměstí sv. Petra, bylo rovněž plné emocí. Mám ještě v mysli tento působivý výjev modlícího se a radujícího se lidu, a rád bych proto vyslovil své upřímné uznání biskupům, kněžím, zasvěceným osobám, mladým i starým, rodinám za vaši tak dojemnou a vroucí duchovní blízkost.
Cítím, že je potřebné, abych vyjádřil svou silnou a hlubokou vděčnost vám všem, ctění a drazí bratři kardinálové, za svědomitou spolupráci při vedení církve v období sedisvakance. Ke každému z vás se obracím se srdečným pozdravem – počínaje děkanem kardinálského sboru, panem kardinálem Angelem Sodanem. Děkuji mu za výraz oddanosti a srdečná přání, která mi předal vaším jménem. Spolu s ním děkuji také panu kardinálovi Tarcisiovi Bertonemu, komořímu Svaté církve římské, za jeho pečlivou práci v této delikátní přechodné fázi, a rovněž drahému kard. Giovannimu Battistovi Re, který nám předsedal v konkláve : mnohé díky! Se zvláštní láskou myslím na vážené Otce kardinály, kteří z důvodu věku nebo nemoci církvi zajistili svou účast a lásku tím, že nabídli své utrpení a modlitbu. Chtěl bych vám říci, že předevčírem zasáhl kard. Mejiu (Jorge Maria Mejia, pozn. red.) srdeční infarkt; je hospitalizován v nemocnici Pia XI. Jeho zdravotní stav je stabilizovaný a Otec kardinál nám poslal své pozdravy.
Nemůže chybět mé poděkování všem těm, kteří se různými úlohami činně podíleli na přípravě a průběhu konkláve, zajišťovali bezpečnost a klid kardinálů v tomto natolik důležitém období církevního života.
S myšlenkou překypující láskou a hlubokou vděčností se obracím ke svému váženému předchůdci Benediktu XVI., který v letech svého pontifikátu církev obohatil a posílil svým magisteriem, svou dobrotou, svým vedením, svou vírou, pokorou a mírností, které pro všechny zůstanou trvalým duchovním bohatsvím. Petrovský úřad, který prožíval s naprostou oddaností, v něm měl moudrého a pokorného představitele, s pohledem stále upřeným na Krista – Krista vzkříšeného, přítomného a žijícího v eucharistii. Naše vroucí modlitba, neutuchající vzpomínky, láskyplné a nepomíjející uznání jej budou stále doprovázet. Cítíme, že Benedikt XVI. v hloubi našich srdcí zažehl plamen. Nepřestane hořet, neboť je živený jeho modlitbou, která bude nadále podporovat také církev v její duchovní a misijní pouti.
Drazí bratři kardinálové, naše dnešní setkání je jakýmsi prodloužením intenzívního společenství církve, které jsme v tomto období zakoušeli. Podněcováni hlubokým smyslem zodpovědnosti a podporováni velkou láskou ke Kristu a církvi jsme se společně modlili a bratrsky sdíleli své pocity, zážitky a úvahy. V této velmi srdečné atmosféře tak rostlo naše vzájemné poznání a otevřenost jednoho vůči druhému. A to je dobré, protože jsme bratři. Kdosi mi řekl, že kardinálové jsou kněží Svatého otce, avšak my jsme ono společenství, ono přátelství a ona blízkost, které nám všem jenom prospívají. Díky tomuto poznání a vzájemné otevřenosti jsme se snáze poddali působení svatého Ducha. On, Duch Utěšitel, je nejvyšším představitelem každé iniciativy a projevu víry. Přivádí mne to k této kuriózní myšlence. Utěšitel působí rozdílnost mezi církvemi, a tak se zdá, že je apoštolem Babylónu. Na druhé straně však je Tím, kdo z těchto rozdílností činí jednotu – nikoliv ve stejnosti, nýbrž v harmonii. Vzpomínám si, že jeden z církevních Otců ho definuje takto: “Ipse harmonia est”. Tento Utěšitel, který každému z nás dává různá charismata, nás spojuje v církevním společenství, jež uctívá Boha Otce, Syna a Jeho – Ducha sv.
Právě na základě tohoto ryzího citu kolegiality, který pojí kardinálský sbor, vyjadřuji svou vůli sloužit evangeliu s obnovenou láskou a tím církvi napomáhat, aby se stále více v Kristu a s Kristem stávala plodící vinnou révou Páně. Slavení Roku víry nás podněcuje k tomu, abychom se všichni společně – pastýři a věříci – snažili s věrností naplňovat poslání, které máme odjakživa – tedy přinášet Ježíše Krista člověku a přivádět člověka k setkání s Ježíšem Kristem, Cestou, Pravdou a Životem, reálně přítomným v církvi a současně v každém člověku. Takovéto setkání přivádí člověka k tomu, že se v tajemství milosti stává novým člověkem, a vyvolává v duši onu křesťanskou radost, která tvoří onen stonásobek darovaný Kristem tomu, kdo jej přijímá do svého bytí.
Jak nám mnohokrát svým učením – a naposledy také svým odvážným a pokorným gestem – připomněl papež Benedikt XVI., Kristus skrze svého Ducha vede svou církev. Duch sv. je svou oživující a sjednocující silou duší církve – z mnohých činí jediné tělo, mystické Tělo Kristovo. Nepoddávejme se nikdy pesimismu, oné hořkosti, kterou nám denně předkládá ďábel. Nepodléhejme pesimismu a sklíčenosti – mějme pevnou jistotu, že Duch sv. svým mocným vanutím dává církvi odvahu vytrvat a také hledat nové způsoby, jak hlásat evangelium, abychom jej přinesli až na konec země (srov. Sk 1,8). Křesťanská pravda je přitažlivá a přesvědčivá, neboť odpovídá na hluboké potřeby lidského bytí svým přesvědčivým hlásáním Krista, jediného Spasitele celého člověka a všech lidí. Tato zvěst zůstává platná také dnes, jako byla na počátku křesťanství, když nastalo první velké misijní rozšíření evangelia.
Tak jen, drazí bratři, do toho! Polovina z nás je vprostřed stáří – a stáří je, jak rád říkám, sídlem životní moudrosti. Staří lidé v sobě mají moudrost své životní pouti, jako staří Simeon a Anna v chrámu. A právě díky této své moudrosti rozpoznali Ježíše. Darujme tuto moudrost mladým – tak, jako dobré víno, které je léty ještě lepší, dávejme mladým lidem moudrost života. Přichází mi na mysl slova jednoho německého básníka o stáří: “Es ist ruhig das Alter und fromm” – Stáří je klidné a zbožné ( Friedrich Hölderlin; Meiner verehrungswürdigen Grossmutter zum 72. Geburtstag; pozn. red. ). Stáří je časem klidu a modlitby. A také časem předávání této životní moudrosti mladým. Vrátíte se nyní na svá působiště, abyste pokračovali ve svém úřadu, obohaceni zážitky těchto dní, tak bohatých vírou a církevním společenstvím. Tato jedinečná a s ničím neporovnatelná zkušenost nám umožnila, abychom v hloubce zachytili veškerou krásu církve, která je odrazem záře Vzkříšeného Krista. Jednoho dne pohlédneme do oné překrásné tváře Vzkříšeného.
Mocné přímluvě Panny Marie, naší Matky a Matky církve, svěřuji svůj i váš úřad. Kéž se pod jejím mateřským pohledem každý z nás může ubírat v radosti a poslušnosti za hlasem jejího božského Syna, posilovat jednotu, vytrvat jednomyslně v modlitbě a dosvědčovat ryzí víru ve stálou Pánovu přítomnost. S těmito pocity – jsou opravdové,co? – s těmito pocity ze srdce uděluji apoštolské požehnání vám, vašim spolupracovníkům a lidem svěřeným do vaší pastorační péče.
Synoda
